Přijatelná cena za šperk

hotovost

Kolik jste ochotni zaplatit za šperk?

Svět je plný pouček o tom, kolik je vhodné zaplatit za ten či onen šperk. Že za hodinky by muž měl zaplatit přibližně svůj měsíční plat. Že za zásnubní prsten by měl dát tři měsíční platy. Co se říká o tom snubním nevím, ale klenoty a svatba jsou nerozlučná dvojice.

zásnubní prsten svatba

Nevím jak to vzniklo a chápu přirozenou tendenci lidí se proti takovýmto poučkám vymezit, ale když se nad tím zamyslím, tak mi to dává smysl. Před lety nebyl internet a když jste se po vojně chtěl ženit, přirozeně vás muselo napadnout “kolik bych měl do prstýnku investovat, abych jednak neutratil zbytečně moc a jednak nevypadal jako škudlil”. Takže to chápu tak, že si lidé předávali tuto poučku. A proč právě tři platy? Jeden by byl málo, protože pokud je pravda co se o této poučce říká, tedy že to byla jakási pojistka pro nastávající nevěstu, kdyby muž těsně před svatbou couvl, tak za jeden plat by se asi moc refundovaná necítila.

Mimochodem v této souvislosti mne vždycky překvapuje postoj většiny lidí k cenám luxusu. Postoj “mám nárok, cena by měla být taková a maková”. Mám kamaráda, který je při svém perfektně v Čechách průměrném platu utratit desítky tisíc za kolo. A nedávno si stěžoval, že špičkový karbonový model od Specialized stojí přes dvěstě tisíc korun. Doslova použil formulaci “to si snad dělají z lidí srandu”. Dostali jsme se do debaty a můj postoj jej iritoval, protože jsem opáčil, že pokud na to nemá, ať si to nekupuje. Proč by špičkové kolo, které nepochybně luxusem je, mělo být dostupné širokým vrstvám? Znám celkem dost slečen, které si při svém podprůměrném platu koupí kabelku Louis Vuitton. Jistě, našlo by se spousta argumentů proč je to pošetilé, ale na druhou stranu – pokud něco chcete a vyděláte či ušetříte si na to, proč ne? Já jsem si takhle před lety koupil hodinky Tag Heuer, které mne nepochybně tehdy stály více, než byl můj měsíční plat. Byly to rozumně utracené/investované peníze? To ani náhodou. Měl jsem z nich radost několik let? Jistě!

tag heuer

Dostávám se do těchto debat s lidmi kolem často. Mám dojem, že většina lidí má dojem, že má na věci tak nějak nárok. Nadávají, že luxusní auto je příliš drahé, že Omegy Seamaster stojí osmdesát tisíc. Podle mne si neuvědomují, že když na to nemají, tak pro výrobce prostě nejsou cílovým trhem. Když na to nemáme, tak čí je to vina? Výrobce? Nebo obchodníka? Ne, naše. Máme si na to vydělat.

Pár myšlenek o plastické chirurgii

etika plastické chirurgie

Zamyšlení o estetické medicíně obecně

 

Máme tedy dvě základní množiny lidí – jedna chirurgické zákroky na těle, prováděné z estetických důvodů zavrhuje, druhá proti nim v zásadě nic nemá. Kdo má pravdu?

Důležitý je motiv. Tedy především pro první skupinu. Asi nikdo a to ani odpůrci, nemá nic proti estetické medicíně, aplikované například na oběti autonehody. Ale jestliže někdo není spokojen s nějakou částí svého těla a rozhodne se investovat často nemalé peníze do operace, která mu z jeho pohledu přinese lepší kvalitu života – a o to zde jde, často jej odsoudí. Můžeme dokonce slyšet “na to nemáme právo”. Druhá skupina bude prosazovat myšlenku, že jestliže je to jednou moje tělo, je to naprosto právě a jedině moje právo o něm rozhodovat.

První skupina obvykle říká, že tělo nám bylo dáno tak jak leží a běží. Ať už bohem či přírodou. A proto nemáme právo a není správné, dokonce je arogantní a zpupné se pokoušet opravovat práci samotného stvořitele. Skupina druhá se na to dívá jinak a bere tělo jako seskupení atomů, případně chemických sloučenin, které nám teď slouží, ale za několik desítek let se rozpadne na prach.

Z filizofického hlediska například stoicism říká, že důležité je přijmout vše, přijmout věci tak jak jsou. Naprosto přijmout sám sebe, své silné i slabé stránky. Každý je s něčím na sobě spokojený více a s něčím méně, mír a vyrovnaný život leží v bodě, kde přijmeme vše. Pak budeme šťastni. Také ovšem říká, že můžeme věci rozlišovat na ty, které jsou v naší moci a které nikoliv. Tedy pakliže se mi něco nelíbí a je v mé moci to změnit, aniž bych tím někomu ublížil, tak do toho. To bylo v zásadě východisko doktora Františka Buriana, zakladatele plastické chirurgie v tehdejším Československu.

Estetická medicína aplikovaní na jednotlivci nikomu třetímu neškodí (a snad je bezpečné tvrdit, že neškodí nikomu). Pokud se žena rozhodne, že jí zvětšení prsou zvýší kvalitu života, kdo má právo ji soudit a říkat, že by to dělat neměla, že to není správné? Pokud mi odstávají uši a celé dětství se mi kvůli tomu někdo posmíval a já se v dospělosti rozhodnu to řešit jednoduchou operací, kdo mi může říkat, že to mám prostě akceptovat a přijmout sám sebe takového, jakého mne příroda stvořila?

augmentace prsou

Nepochybně – když něco naprosto přijmu a akceptuji to bez výhrad, tak pro mne jakákoliv úprava ztrácí smysl. Pokud to ale nepřijmu a cítím, že mi to snižuje kvalitu života, je to něco, co je v mé moci to změnit. A proč bych neměl? Je to individuální a hodně potíží lidé způsobují sobě i ostatním tím, že soudí. Soudí své okolí, lidi kolem, jejich činy. Ale kdo jsem, abych  soudil? Lidé jsou plní názorů na všechno, ale potíž je v tom, že naprostá většina takových lidí nemá tyto názory nijak podložené a většinou ani promyšlené jeden či dva kroky do hloubky. Jak říká Ryan Holliday – Ego je zde nepřítel.

Rimbanna online marketing

Věci co nepotřebují marketing

Také jste slyšeli o tom, že ty nejkrásnější věci se prodávají jako po másle a žádný marketing nepotřebují? Je to pravda?

Podle nás to pravda je. Víceméně. Ale netvrdil například Ogilvy, že reklamu potřebuje všechno? Potřebuje vše, co chcete prodat, marketing? Tak třeba na Lamborghini reklamy nejsou. Ani mi na monitoru nikdy neblikal banner, nabádající ke koupi Rolls Royce. A když se na to podíváme hodně zdálky a budeme hodně poetičtí, můžeme tvrdit, že samotná krása, kvalita a výjimečnost těchto věcí je jejich nejlepším a zároveň jediným marketingem.

reklama na lambo
Lamborghini reklamu nepotřebuje?

To by ale bylo velké zjednodušení, pravděpodobně větší, než si můžeme dovolit. Tak tedy jinak. Dejme tomu, že Lamborghini žádné televizní spoty nepotřebuje a samotná automobilka si nepotřebuje platit PPC. Ale co když budete dealer Lamborghini ve velkém městě a bude zde několik dalších dealerů, kteří vám budou ukusovat prodeje? Bylo by pak rozumné, zaplatit si agenturu, která by se vám postarala o online přítomnost tam, kde přítomní být máte? Facebook, Instagram by asi byl vhodným místem, možná byste se rozhodl pro Google AdWords. A zcela jistě by bylo dobrým nápadem, umístit celostránkovou reklamu do nějakého místního prestižního magazínu. Forbes například by jistě byl pro super luxusní automobily vhodným místem na prezentaci. Ale může vyvstat problém. Co když jste oficiálním dealerem, podřízeným přímo nebo nepřímo automobilce samotné a rozkaz zněl jasně – žádný marketing?

reklama na Lamborghini
Takže ještě jednou – potřebuje Lamborghini reklamu, nebo ne?

Potom si holt nebudete platit žádný marketing. Anebo budete uvažovat a uvědomíte si, co dnes udělá každý, než učiné nějaké rozhodnutí, rozhodnutí o koupi nevyjímaje. Vyndá z kapsy mobil a zadá do Googlu vyhledávací dotaz. Lamborghini Praha, například. A na první straně si vybere jeden z výsledků. Vybere si dealera a ráno tam zavolá. “Dobrý den, máte prosím Lamborghini?” Takže vyndáte z kapsy mobil a zadáte “agentura na optimalizaci pro vyhledávače” a ráno tam zavoláte. “Dobrý den, máte prosím SEO?” A nebo ještě lépe, “můžete mne dostat na první stranu Googlu na “Lamborghini Praha”?”.

A nakonec, reklama na Lamborghini.